Co bychom dělali bez telefonů?

Jsou technické vymoženosti, které jsou pro nás lidi naprosto zásadní a nepostradatelné, a pak jsou tu i ty, bez nichž bychom se určitě raději obešli, a kdyby na světě nebyly, nelitovali bychom toho. K tomu, co bychom ochotně obětovali, patří logicky vše, co nás lidi jenom nebo především poškozuje a ohrožuje, jako jsou dejme tomu různé zbraně, k tomu, co bychom nejspíše nedokázali jen tak postrádat, patří pro změnu telefony.

Takový telefon je vlastně skvělé a užitečné zařízení. Díky kterémukoliv z podobných aparátů můžeme kdykoliv někomu zavolat a tak si vyřídit různé úřední záležitosti, nebo si třeba i jenom tak nezávazně poklábosit. A jestli je to v něčem na škodu, pak jedině tehdy, když svým telefonováním rušíme okolí v některých situacích, kdy to není žádoucí, nebo když to věčné vykecávání se leze do peněz.

A když pak vezmeme telefony aspoň trochu chytřejší nebo dokonce chytré, dá se toho s nimi zvládnout ještě víc. Dávají nám možnost poslat SMS, dá se s nimi zamířit na internet a sociální sítě, dají se tu sledovat zprávy i hrát různé hry, dá se jimi fotografovat nebo nám slouží jako hodinky. A je tu mnohdy samozřejmě ještě daleko více důvtipných aplikací. A lze to zmíněné i nezmíněné dělat všude možně, protože jsou mobilní telefony skutečně mobilní. Tedy přenosné.

Stačí si takový mobil nabít, ve většině případů si zaplatit kredit nebo nějaký ten paušál, a pak už se nám meze nekladou. Pak už stačí spotřebovávat svá data nebo někde sehnat připojení na Wi-Fi a člověku se otevírá celý svět. Může vědět a poznat všechno, co si jenom zamane, může se leccos přiučit.

Ale realita je, zdá se přesně opačná. Zatímco jsou telefony stále chytřejší, je to s jejich uživateli jiné. Ti spíše hloupnou. Jak se můžete na první pohled přesvědčit, když vidíte někoho s chytrým telefonem v ruce, jak si krátí čas. Pochopitelně nedělá něco, co by ho povzneslo na duchu. Dvojtečka, pomlčka, závorka vlevo.